Je to jako pohlazení
ani nedutám
s úsměvem blázna
hledám to co není
ve skrytu duše
ani nedoufám
Že se jednou něco změní
že se odhodlám
najdu tě ráno
ztratím po setmění
celou noc pak sedím
koukám do nikam
Láska se měří na vteřiny
furt je to stejný
stejně vždycky jiný
krev a slzy, odříkání, spousta dřiny
kdo tohle ustát má
Je to jako probuzení
pomalu otevřu oči svý
ležím a koukám
stejně nikdy nevím
jak přelstít rohatý
když číhaj v nebi
Proč zrovna já mám vždycky
pocit větší viny
absolutní nedostatek disciplíny
špatně snáším kocoviny,
ranní splíny
kdo tohle ustát má